Sad Storry ....

6. května 2010 v 21:16 | Reira.=P |  Jednorazovky
...
Proč jsem tohle napsala ?... protože se ve mě vzbudilo něco co mi našeptavalo slova a ja jen psala ... neví kde ve mě se vzal ten nápad .. asi  vě mě něco bylo co se potřebovalo dostat ven ... ne není to o Bleachi .. je to jen prostě bloudění mé fantazie .... Myslím že velký význam na mě měla tahle song ... je dokonalá a pro tuto povídku jako stvořená ... Snad se vám to bude hezky číst jako mě psát :)
Muj blog moje pravidla
Smutná Reira.=P

Černé mraky přinášely pochmurný čas jako stvořený pro mou náladu . Nebe se roztrhlo a kapky začaly padat dolů na prochladlou zem kde tvořili první mokré mapy . Na cestách na trávě na hliněné cestě všude se zbíhali drobné kapky a vytvářely první loužičky …. po chvíli byla zem pokrytá vrstvou mokra . Seděla jsem u prosklených dveří balkonu a sledovala kapky jak sjíždějí po kluzkém povrchu dolů . I nebe pláče... pomyslela jsem si a jedna kpka mi spadla na hřbet ruky. Nebyla dešťová tohle byla kapka slaná jak mořská voda. Byla to slza pro někoho kdo už tu s námi není .. Není tu jeho tělo odpočívá v pokoji ale jeho duše... jeho duše je tu pořád se mnou . Při pohledu na nyní opuštěnou černou sametovou sedačku si vzpomínám na ty chvíle kdy jsme tu spolu seděli a smáli se . Jeho oči .. jeho usta všechno to jsem měla tak blízko a přesto jsem mu nedokázala říct jak ho miluju . Moji poslední šanci odnesl černý stín . Stín který se v pozdních večerních hodinách toulá na každem kroku stín který nečeká že mu řekneš "mužeš" nečeká až někdo bude chtít bere k sobě všechny na které zrovna narazí … ten černý stín který nese jmeno smrt. Vzal mi všechno na čem mi zaleželo a teď se určitě dívá a smějese mému neštěstí . Oči mi zabloudili na park jindy prosluněný a plný života .. male děti si zde vždy hráli .. milenci se líbali a prožívali krásné chvíle svého života. Dnes jakoby celá krajina držela smutek . Jakoby trvalo celou věčnost než jedna kapka dopadne na zem .. I místnost v které jsem seděla byla ponořená do odstínu černé . Vše bylo smutné a i ty nejjasnější a nejveselejší barvy se schoulily a oblékly černý šat. Divná muzika hrla v zákulisí téhle černé scény .. byla beze slov ale i tak se mi zdálo že má text a ten text je o zoufalství a ztracené lásce o touze vrátit všechno zpátky a začít znova. Když jsem se dotkla závěsu za který se mi vždy rád schovával , moje srdce se rozbušilo jako velký zvon . Vždy jsem věděla že tam je a i přezto jsem se zkrývala za nevědomost a překvapení když na mě vybafl vzal mě do náručí točil se semnou a smál se tím jeho nebeským pohledem .. to všechno se zdálo tak dávno .. přitom ještě včera jsme tu spolu seděli jedli popcorn a dívali se na horror.. tiskla jsem mu ruku a on mě obímal jeho mužnou paží tak krásně voněl tou vodou poholení která mi připomínala vuni jara .. pokošená tráva bublající potuček přez šedivé kameny .. dokonalá svěží vuně … Jenže teď je všechno pryč .. jjeho oči usta vuně .. naše společné chvilky .. naše hrátky... všechno to je nenávratně v tahu a mě zustává jediná otazka.... "Co mi tu na tom světě zustalo ?" Hledala jsem odpověď a ostří tak tenké a nebezpečné jsem tiskla mezi prsty .. čas byl snad zpomalený a hudba která tuhle atmosféru podbarvovala pomalu sílila a její tony se mi vrývali do paměti snažila jsem si odpovědět na moji otazku ale nešlo to.. Neměla sjem nic pro co bych mohla žít dál pro co bych se mohla radovat … On byl muj svět .. moje slunce které ráno vysvitlo a rozzářilo muj den .. on byl muj měsíc svítící mi na cestu když jsem temnými ulicemi šla domu.. on byla moje radost která mě provázela v každou dení hodinu.. a teď ?... je pryč a sním i pulka mého srdce … Odpověď tedy žádná … Další otazka … bylo jasné že na ní odpověď nebude taktéž a i přez to jsem si ji položila.. " Má smysl žít ?".... snažila jsem se sebe víc a přezto jsem nenašla jediný duvod pro kladnou odpověď..... stiskla jsem ostří pořádně mezi prsty dva silné tahy... a první kapky krve stékali po zapěstí pžez roztřesené prsty na zem … kdee tvořili stejné mapy jako když se nebe roztrhlo a začalo pršet... Hudba stále sílila...a já se dívala na krev roztýkající se po parketách obívacího pokoje … " Zbohem...." šeptla jsem naposledy a pak mou mysl zalilo prázdno a oči ztěžkly a zavřeli se … navěčnost........

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kazumi Kazumi | Web | 6. května 2010 v 21:45 | Reagovat

Arigato za pochvalu =O))

2 _!Naive_Singer!_ _!Naive_Singer!_ | Web | 6. května 2010 v 21:50 | Reagovat

krasne :(

3 Scar-chan Scar-chan | Web | 7. května 2010 v 12:08 | Reagovat

Oki x)..mohla bys na diplomek Ulquiorru?:)

4 NarutoTeam-Aeryn NarutoTeam-Aeryn | Web | 7. května 2010 v 14:51 | Reagovat

njn...Orihime keby bola blondíkou tak by ma už na nej fakt nič neprekvapilo =D
ináč aj mne celkom vadí že je taká naivka

5 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 7. května 2010 v 16:36 | Reagovat

kraasne ale smutne :-( ale nadherne si to opisala moc sa mi to pacilo :-)

6 Naddi Naddi | Web | 7. května 2010 v 18:06 | Reagovat

To je nádherne smutnučké... Škoda že svieti slnko, kazí mi to atmosféru xD)

7 Alia Annei Eiko Christine Alia Annei Eiko Christine | Web | 7. května 2010 v 19:32 | Reagovat

Ta atmosféra, co z toho dýcha je naprosto opantající. Opravdu, nemám co dodat, povedené ...

8 Hadra Hadra | Web | 7. května 2010 v 21:09 | Reagovat

nádherná píseň s ještě nádhernějším a prožitým textem.. tohle by ti nevěřila ředitelka že jsi to stvořila.. ostatní komentáře mají naprostou pravdu to je tak dokonalé a promlouvá z toho tvoje chvějící se duše že k tomu nemám taky co dodat :'(

9 Yui-san essbé Yui-san essbé | Web | 8. května 2010 v 15:28 | Reagovat

Pustila jsem si tu písničku a po tváři mi stekla slza, je to hrozně dojemné a smutné =(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama